Představení publikace Turbíny britských letců
Toto dílo obsáhle popisuje vznik a vývoj leteckých lopatkových motorů od konce třicátých let do začátku padesátých let 20. století ve Velké Británii. Právě zde se podařilo poprvé realizovat myšlenku proudového motoru. Závody o první bezvrtulový letoun ale nakonec vyhrálo nacistické Německo, které výzkum a vývoj a nasazení tohoto druhu pohonu za II. světové války široce podporovalo.
Velká Británie vždy patřila k technicky vyspělým státům světa a zaujímala i přední místo v oboru letecké techniky. Silný ostrovní průmysl vygeneroval mnoho firem, zabývající se vývojem a výrobou letadel a leteckých motorů. To bylo obzvláště důležité zejména v období II. světlové války, kdy byla otázka kvalitní letecké výzbroje krajně důležitá. V tomto prostředí se britským vědcům a technikům podařilo zachytit a rychle rozvinout letecké lopatkové motory až do praktického použití a plně využít mnoha jejich výhod. Proto je historický exkurz do tajů reaktivních pohonů podle názoru autora knihy výjimečně zajímavý a i dnes technicky velmi poučný.
Kniha Turbíny britských letců navazuje na podobnou knihu z roku 2015 s názvem Turbíny pro Luftwaffe . Ambicí autora bylo pokusit se pokrýt toto poměrně široké téma až do mnoha podrobností, neboť podobné publikace v českém jazyce k tomuto tématu chybí. Vzniklo tak rozsáhlé dílo o 608 stranách s 1369 obrázky (schématy, grafy, tabulkami) a šesti přílohami, které laskavému čtenáři pomáhají k pochopení tématu. Jako podklady při psaní knihy posloužily především cizojazyčné původní manuály a dokumentace, dobové výzkumné zprávy, historické časopisy, původní patentové dokumenty, sborníky přednášek a mnohá další převážně anglo–americká literatura.
Náplň knihy
Kapitola, zařazená hned po úvodu knihy, popisuje především úspěšný vývoj prvních axiálních kompresorů ve Velké Británii v průběhu 30. let 20. století. To je úzce spjato s výzkumnou institucí Royal Aircraft Establishment a s osobou Alana Arnolda Griffitha.
Stěžejní kapitola knihy má číslo III. a pojednává o realizaci prvního britského proudového motoru Whittle Unit vynikajícím konstruktérem Frankem Whittleem, kterou doprovázela spolupráce se strojírenskou firmou British Thomson–Houston. Nechybí ani popis Whittleho mnoha patentů a pozdějších typů motorů v rámci organizace Power Jets.
Příběh vzniku prvního britského proudového letounu Gloster E.28/39 (jenž poprvé vzlétnul v květnu 1941) obsahuje kapitola číslo IV. Poté následuje popis vývoje a konstrukce experimentálního vysokorychlostního letounu Miles M.52 s pohonnou jednotkou firmy Power Jets. Na předchozí statě navazuje text o práci strojírenské značky Rover na leteckých motorech řady W.2B s radiálním kompresorem.
Pátá kapitola popisuje významnou etapu převzetí vývoje proudových motorů s osovým kompresorem firmou Rolls–Royce. Pak následuje podrobný popis konstrukce známého radiálního motoru Rolls–Royce RB.41 Nene. V kapitole IX je popsána historie vzniku dalších lopatkových motorů (a to i turbovrtulových typů) značky Rolls–Royce až zhruba do poloviny padesátých let. Konkrétně se jedná mimo jiné o motory RR Derwent V, Tay, Trent a Clyde. Objasněna je zde i klíčová role Stanleyho Hookera na vývoji leteckých motorů této slavné značky.
V knize nesmí chybět i pojednání o první sériově vyráběné bezvrtulové ostrovní stíhačce Gloster Meteor, která vstoupila od služby na samém sklonku II. světové války. Náplní jedenácté kapitoly je výčet prvních britských vojenských a experimentálních letounů s motory značky Rolls–Royce. Jmenovitě jsou to především letouny Supermarine Attacker a Hawker Sea Hawk a některá experimentální deltakřídla a další pokusné letouny. Podobně je pojatá následná kapitola, popisující zahraniční letouny s britskými radiálními motory. Zde jsou zmíněny nizozemské, argentinské, italské a především široce zastoupené francouzské proudové stroje.
Škálu letounů s motory původem z Derby doplňuje konstrukčně velmi zajímavé proudové samokřídlo Armstrong Whitworth AW.51. Následuje kapitola o dopravních letadlech značek Avro, Vickers Viscount s turbovrtulovými pohony Dart, první transportní Fokkery a čtyřmotorový Avro Canada Jetliner.
Důležitou roli v historii proudových motorů ve Spojeném království hrála firma de Havilland. Této značce a konstruktérovi motoru Goblin Franku B. Halfordovi je věnována patnáctá kapitola. Ta další obsahuje podrobný popis motoru dH Goblin 2 s radiálním jednostranným kompresorem. S tím souvisí i následný text o jednomotorové stíhačce de Havilland Vampire a o ostatních proudových pohonech z dílny této značky. Kapitola XIX přináší přehled o dalších strojích s motory de Havilland, jako byl experimentální letoun DH.108 Swallow, stíhačka Venom, některé zahraniční stroje a především čtyřmotorový dopravní de Havilland Comet. Nechybí zde ani popis rychlého tryskového hladinového člunu Crusader.
Pozoruhodná je práce britské strojírenské firmy Metropolitan–Vickers na leteckých pohonech s axiálním kompresorem. Ve dvacáté kapitole tak čtenář nalezne mimo okolností vzniku motoru F.2/4 Beryl i nástin námořních aplikací turbohřídelových pohonů Metrovick řady G. Se značkou Metrovick je ale především spjat vývoj proudového hydroplánu Saunders–Roe SR.A/1. který je také předmětem této publikace.
Kapitola XXI představuje dalšího z velkých hráčů na poli vývoje prvních lopatkových pohonů – továrnu Armstrong Siddeley Motors. Vedle experimentálního axiálního motoru ASX je zde představen výkonný turbovrtulový pohon Python a jeho primární uživatel, což byla námořní stíhačka Westland Wyvern. Řadu prvních leteckých motorů značky AS doplňuje stať o turbopropu se jménem Mamba. Jeho zdvojená verze s označením Double Mamba je zde detailně vylíčena jako pohon úspěšného námořního stroje Fairey Gannet.
Mezi prvními britskými producenty lopatkových pohonných jednotek nesmí scházet legendární značka Bristol. Ta se v tomto oboru etablovala nejprve svým typem Theseus, známý je ale především turbovrtulový motor Proteus, který je v kapitole XXIII popsán i včetně své zdvojené verze Coupled Proteus. Bezesporu jednou z nejzajímavějších částí knihy je popis instalace a provozu Proteusu v prototypu gigantického hydroplánu SR.45 Princess, jakož i v dopravních strojích Bristol Britannia a nerealizovaném Brabazonu Mk.II.
Motor Proteus ve své turbohřídelové podobě měl i pozemní využití, o čemž pojednává kapitola pětadvacátá. V ní se lze dočíst o konstrukci speciálního vozidla Bluebird CN7, vytvořené pro překonání rychlostního rekordu, nebo o využití Proteusu pro výrobu elektřiny v malých elektrárnách. Nechybí zde i popis rychlých člunů a britských vznášedel s lopatkovými motory značky Bristol.
Poslední z řady velkých britských výrobců leteckých motorů ve čtyřicátých letech byla firma D. Napier & Son. V kapitole XXVI jsou představeny obě provedení technicky nevšedního vrtulového pohonu Nomad, který složitě kombinoval pístový motor s turbokompresorovou jednotkou. Následuje popis motorů Napier Naiad a Eland. Následující kapitola mimo jiné pojednává o vývoji a stavbě reaktivních vrtulníků značky Fairey včetně velkého konvertoplánu Fairey Rotodyne. Prostor dostal i průkopnický vrtulník Westland Westminster s dvěma turbohřídelovými motory Eland.
Závěr knihy patří historii využití původně britských proudových motorů s radiálním kompresorem v Sovětském svazu. Okopírováním motorů značky Rolls–Royce vznikly známé pohony RD–500, RD–45 a VK–1, montované do mnoha poválečných tryskových letounů armády SSSR, jejichž přehled je v knize podrobně uveden. Čtenář zde narazí na rozmanité konstrukce známých sovětských vývojových kanceláří z dob počátku studené války.
Poslední kapitola (pokud nepočítáme závěrečné shrnutí) nezbytně doplňuje téma o nasazení výše uvedených proudových motorů a letounů v Československu. Samozřejmě nechybí první stíhací letouny Mikojan a Gurevič i bombardovací stroj Iljušin IL–28. Čtenář se dočte i o historii licenční výroby strojů MiG i proudových motorů M05 a M06 v pražské továrně Motorlet.
V sekci příloh na konci knihy je uvedeno názorné schéma vztahů jednotlivých subjektů leteckého průmyslu v poválečné Velké Británii a přehledy jednotlivých typů britských lopatkových motorů a letounů, které je používaly. Pak už následuje jen obsáhlý seznam použité literatury a nezbytný rejstřík.